Neformální vzdělání potřebuje uznání

Doba se mění. To se tvrdívá, co svět světem stojí, v málokteré době to ovšem bylo tak pravda jako v našem století. S nástupem elektronizace, digitalizace a robotizace jsou požadavky na každého z nás úplně jiné než v dobách našich babiček, o prababičkách ani nemluvě. Kdo na začátku XX. století získal jakýkoliv diplom, měl jistotu, že po většinu jeho života mu získané znalosti zabezpečí práci. Stačilo jen trochu znalosti oprašovat a akceptovat čas od času přicházející novinky. Padesát let nato začal růst počet objevů geometrickou řadou, obory se stále více rozšiřovaly a specializovaly. Stále méně stačily pouze vědomosti získané při prvotním vzdělání na střední nebo vysoké škole. Měnily se také dělnické profese, kde nová technika vyžadovala úplně jiný přístup a jiné pracovní dovednosti. Koncem minulého století už bylo jasné, že společnost, aby byla schopna odpovídat na požadavky, které na ni klade rozvíjející se technika, bude muset vytvořit systém celoživotního učení. Dnešní mládež bude muset během svého produktivního věku možná až osmkrát změnit zaměstnání.

Změnily se i požadavky zaměstnavatelů. Být pouze odborníkem už nestačí. Podnikatelé začali vyžadovat i kompetence, které se ve škole neučí. Dělník by měl mít schopnost nejen porozumět pracovním instrukcím, ale mít i schopnost týmové práce, být adaptabilní a flexibilní, mít ochotu se učit a nést odpovědnost. Technici by navíc měli mít také komunikační schopnosti i schopnost řešit problémy. A vedoucí pracovníci k tomu musejí mít i schopnost se rozhodnout. Všechny tyto schopnosti patří k tzv. měkkým dovednostem. Jsou to všechno vlastnosti, o nichž se, samozřejmě, ve škole mluví, ale dají se získat pouze praxí. Praxe může být různá. Najednou se zjistilo, že existuje celá oblast neformálních činností, která k získání požadovaných vlastností vede. Řadu těchto vlastností mohou mladí lidé získávat a rozvíjet při zájmové činnosti, v klubech a jiných kulturních zařízeních, v dětských a mládežnických organizacích, ve sportovních oddílech. Celoživotní vzdělávání, to už není jenom škola nebo vzdělávací kurzy či jiné způsoby formálního učení, ale celá škála činností, které jsou vzděláním neformálním, ale pro úspěch v současné společnosti a hlavně na trhu práce naprosto nezbytným. Ne každá neformální činnost je i neformálním vzděláváním. Každý z nás si v průběhu života osvojuje určité postoje, hodnoty, dovednosti a znalosti pod vlivem různých vzdělávacích zdrojů ve svém okolí i z každodenní zkušenosti. To je ovšem vzdělání informální.

Podstatným znakem neformálního vzdělávání je jeho plánovitost a stanovení cílů. Je součástí celoživotního učení. „Česká republika je jednou ze zemí, která se přihlásila k aktivnímu prosazování myšlenky celoživotního učení. Veškeré formy učení jsou tak chápány jako celek propojující svět vzdělávání a zaměstnání a zajišťují možnost plynulého přechodu mezi nimi. Tento přechod se uskutečňuje na pozadí uznávání kompetencí a kvalifikací, které v životě získáváme.“ Tak se praví v Memorandu o podpoře uznávání výsledků neformálního vzdělávání při práci s dětmi a mládeží, které bylo přijato před třemi lety na Konferenci k uznávání neformálního vzdělávání z podnětu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a dnes již neexistujícího Národního institutu dětí a mládeže ( jeho nástupnickou organizací je od ledna 2014 Národní institut pro další vzdělávání). K Memorandu se připojilo už 31 organizací, nejen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ale, a to je podstatné, i Hospodářská komora ČR nebo Svaz průmyslu a dopravy. Signatáři se zavázali hledat cesty pro rozvoj neformálního vzdělávání a podporu osob pracujících s dětmi a mládeží; vytvářet prostředí, v němž pracovníci mají možnost využívat znalostí a dovedností získaných v rámci neformálního vzdělávání a podporovat myšlenku uznávání neformálního vzdělávání odstraňováním veškerých bariér – fyzických, ekonomických, sociálních a kulturních, které mohou bránit uplatnitelnosti na trhu práce. Neformální vzdělávání by totiž bez širokého společenského uznání nemělo smysl. 

K2 – kvalita a konkurenceschopnost 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy společně s Národním institutem dětí a mládeže a nyní s Národním institutem pro další vzdělávání realizují národní projekt s názvem: K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání. Cílem tohoto projektu, který odpovídá Strategii celoživotního učení ČR i Koncepci státní politiky pro oblast dětí a mládeže, tak jak byly schváleny vládou, je nastartování kvalitativních změn v nestátních neziskových organizacích a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání jako zásadního trendu pro trvale udržitelný rozvoj neformálního vzdělávání (včetně zájmového). Významným přínosem projektu je rovněž cílená podpora zaměřená na osobnostní rozvoj a jeho plánování, včetně uznávání výsledků neformálního vzdělávání v České republice. Náš parlament schválil už v roce 2006 zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Ve smyslu tohoto zákona by mělo být uznáváno i neformální vzdělávání. K tomu je ovšem zapotřebí širokého konsenzu a jednotného postupu. Proto klíčovou aktivitou Národního institutu pro další vzdělávání (NIDV) v rámci projektu K2 je Metodická podpora uznávání neformálního vzdělávání. Protože to nemůže být pouze aktivita institucí spojených se školským systémem, organizuje NIDV kulaté stoly, kde se scházejí zástupci vzdělavatelů, zaměstnavatelů, neziskových organizací, výzkumných pracovníků i odborné veřejnosti, aby si v této oblasti vyměnili zkušenosti. Ten poslední kulatý stůl, v pořadí už třetí, se sešel v polovině dubna.

Garantka Metodické podpory uznávání neformálního vzdělávání Daniela Havlíčková připomněla, že uznání neformálního vzdělávání má čtyři roviny: jde o uznání společenské prospěšnosti, uznání ze strany zaměstnavatelů a vzdělavatelů, formální uznání ze strany státu, ale i uznání vlastních kompetencí samotným jedincem. O tom, jak neformální vzdělávání je pro společnost prospěšné, u kulatého stolu hovořil Pavel Trantina, člen expertní skupiny Rady Evropy a Evropské komise. Představil závěry studie, kterou si tyto organizace nechaly vypracovat Univerzitou v Bathu (UK) a významnou nadnárodní konzultační firmou ICF GHK. Tato studie jednoznačně prokázala vliv neformálního vzdělávání v mládežnických organizacích na rozvoj tzv. měkkých dovedností mladých lidí. Měkké dovednosti jsou kompetence v oblasti chování. Jsou to mezi jinými komunikační dovednosti, schopnost řešení konfliktů a vyjednávání, asertivní jednání, sebereflexe, strategické i strukturované myšlení, ochota riskovat i učit se novým věcem, otevřenost, flexibilita, schopnost adaptovat se a přijímat změny. Z výčtu je vidět, že pro zaměstnavatele jsou to kompetence životně důležité. Výzkumníci zjistili, že zaměstnavatelé ke zkušenostem mladých lidí získaných v mládežnických organizacích přistupují kladně, ale navzdory tomu mladí lidé nejsou při prezentaci svých dovedností a schopností dostatečně sebevědomí. Proto se také v rámci projektu K2 vyvíjí podpůrný nástroj k sebepoznání, k sebehodnocení a k získání přehledu o nabytých vědomostech a kompetencích, Osobní kompetenční portfolio (více na http://www.nidm.cz/ okp). To by mělo pomoci mladému člověku poznat sebe samého, uvědomit si své znalosti, dovednosti, měkké kompetence, zkušenosti, vzdělávání v oblasti zájmového a neformálního vzdělávání, svou praxi, naučit se to vše pojmenovat a následně prezentovat vzdělavatelům a zaměstnavatelům. Na tomto základě je možné vytvořit plán osobnostního rozvoje, včetně rozvoje kariérního. Významnou pomocí k uvědomění si svých znalostí a kompetencí je rovněž Europass ve své části dovedností, v němž se kromě pracovních zkušeností uvádí také akreditované a neakreditované vzdělávání i informální učení, jakož i další schopnosti, znalosti a dovednosti. Program Euroguidance při Národní agentuře pro evropské vzdělávací programy organizuje informační a vzdělávací aktivity pro poradce kariérového poradenství na školách i na úřadech práce, kteří potom mohou efektivně pomoci i jednotlivým mladým lidem při jejich sebehodnocení. Uznáváním neformálního vzdělávání se zabývají orgány Evropské unie, zaměstnavatelské svazy, orgány mládežnických a dětských organizací, vzdělávací instituce. Jenže k ideálnímu stavu máme ještě hodně daleko. Přitom získání a uznání měkkých kompetencí by mohlo zlepšit pozici mladých lidí na trhu práce. Proto podobná jednání, jako byl poslední kulatý stůl, jsou mimořádně potřebná a vzájemná setkání budou pokračovat. Už v květnu u čtvrtého kulatého stolu. 

Foto popis| Účastníci projektu K2 a hosté u třetího kulatého stolu.

Foto autor| Foto: vlasta kohoutová, NIDv

Zdroj: Literární noviny, str. 22, Prezentace, Aleš Bluma, 7.5.2014