První rok společného vzdělávání – hlavní závěry druhé analýzy

Novela školského zákona dala od 1. září 2016 možnost vzdělávat v běžných školách ve větší míře než dříve společně žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a žáky bez znevýhodnění. Tento další krok k inkluzivnímu vzdělávání vyhodnotilo MŠMT ve druhé analýze na základě dalších dat, které mělo k dispozici k 31. 10. 2017.  Hodnoceno tak bylo období od účinnosti novely školského zákona k 1. 9. 2016 do 31. 10. 2017. Zde je shrnutí hlavních závěrů další Analýzy společného vzdělávání:

1. Odliv dětí a žáků ze speciálních škol do běžných je dlouhodobým trendem.
Nelze tak jednoznačně potvrdit, že ve speciálních školách ubývá dětí v důsledku implementace inkluze. Data to nepotvrzují. Navíc, řada speciálních škol, pokud se sloučí s běžnou školou, je ve výsledku pak již považována za běžnou školu (ale v praxi je to de facto nadále „samostatné“ pracoviště pod společným ředitelstvím s běžnou školou, kde jsou jen děti se SVP, často právě s (L)MP.

2. Počet asistentů pedagoga (AP) ve všech školách v posledních letech nepřetržitě roste.
Jen od školního roku 2010/11 k  30. 9. 2016 se zvýšil o 5 212,2 úvazku, tedy o více než 144 %. K 30. 9. 2016 bylo vykázáno 13 299 AP, k 30. 9. 2017 pak 17 725 AP, což představuje nárůst o 4 426 fyzických osob. ŠPZ ve spolupráci se školou a zákonným zástupcem volí tuto formu personální podpory nejčastěji, ačkoliv není vždy tou jedinou a často i vhodnou možností podpory žáka.

3. Významně narůstají počty dětí/žáků s vývojovými poruchami učení nebo chování.
To může být částečně důsledkem kategorizace podpory podle míry obtíží žáka, protože nyní mají i žáci s nižším stupněm tohoto znevýhodnění nárok na podpůrná opatření (PO). Data potvrzují, že v této kategorii žáků jsou také žáci v pásmu hraničního intelektu, pro které nebyl původně zaveden vlastní identifikátor znevýhodnění. Je tedy velmi pravděpodobné, že právě tato skupina žáků přispěla k rozšíření této kategorie znevýhodnění.

4. Ve všech krajích ČR, kde došlo k poklesu proporce žáků s diagnostickou kategorií mentálního postižení,došlo ke komplementárnímu vzestupu proporce dětí s poruchami učení nebo chování.

5. Systém podpůrných opatření (PO) v drtivé většině případů využívají především ZŠ.
Dále na systému významněji participují MŠ, méně SŠ. Ze školských zařízení pak nejvíce školní družiny. Ostatní školy a školská zařízení v prvním roce náběhu společného vzdělávání využívaly tohoto systému spíše v ojedinělých případech.

6. Nejčastěji vykázaným PO byla Pedagogická intervence ve škole (1 hodina).
Byla vykázána téměř 10tisíckrát, z toho více než v 80 % případů s požadavkem na finanční prostředky.Nejnákladnějšími byla PO typu AP. Bylo jich vykázáno v přepočtu na úvazky více než 4,1 tisíce, z toho téměř 3,6 tisíce (87 %) s požadavky na finance (finanční nároky tak odpovídají více než 1,345 mld. Kč). V obou výše uvedených případech se jedná o POA (personální).

7. Nejčastěji vykázanými POB (pomůcky) byly Speciální didaktické (manipulační) pomůcky pro výuku čtení a psaní.
Byly vykázány téměř 3tisíckrát, z toho v téměř 89 % případů s požadavkem na finance. Nejnákladnějším POB však byly Speciální učebnice pro výuku žáků s mentálním postižením, které byly vykázány 1 233krát, z toho 903 s požadavky na finanční prostředky.

8. V Doporučeních pro vzdělávání žáků se SVP dlouhodobě přetrvává problém transformace závěrů posuzování potřeb žáka do užitečného sdělení pro pedagogy.
V závěrech vyšetření podstatných pro vzdělávání žáka se kvalita dat ve formulářích ŠPZ lišila nejvíce, a to jak v rozsahu podpory škole, tak v kvalitě popisu a interpretace závěrů vyšetření. ŠPZ mnohdy nedokáží popsat, jak se má znevýhodnění žáka promítnout do metod výuky při vzdělávání, co je třeba v metodách zohlednit a které skupiny metod je vhodné zvolit nebo naopak vynechat.

9. Ve školách často není jasně určena odpovědná osoba, která by měla komunikovat se ŠPZ o vydávaných doporučeních pro vzdělávání žáků se SVP.
Na druhou stranu si školy stěžovaly, že s nimi ŠPZ o vydávaných Doporučeních často vůbec nekomunikují. Sladění informačních toků před vydáním Doporučení představuje jeden z nejsložitějších procesů v rámci navrhování a poskytování PO.

10. V „Doporučení pro vzdělávání žáků se SVP“ se objevují pochybení v souvislosti s AP (nejnákladnějším PO). Často není uveden důvod, proč je AP poskytován a co má pro pedagoga v práci s žákem zajišťovat. Často v popisech nejsou respektovány obsahy činností AP uvedené v § 5 vyhlášky č. 27/2016 Sb. nebo různé úrovně asistenční služby, které definuje katalog prací. AP bývá doporučován např. i u mírných poruch učení, u nadaných žáků doporučován není.

 

SHRNUTÍ:

Pozitiva implementace společného vzdělávání

  • Žákům se SVP v běžných školách se dostalo strukturované podpory, což oceňují rodiče i školy.
    Oproti minulosti školy věděly, na co a za jakých podmínek mají žáci nárok.
  • Začaly se více odhalovat a řešit problémy se žáky s poruchami chování a s autismem, které představují pro školy největší zátěž z pohledu nároků na práci pedagoga.
  • Nedošlo k žádnému skokovému přesunu žáků se SVP ze speciálních škol do škol běžných.
    Do běžných škol přešli ti žáci, jejichž znevýhodnění umožňuje vzdělávání s podporou v běžné škole. V řadě případů došlo k úspěšné integraci žáků se SVP do běžných škol – týká se to jak žáků s LMP, tak tělesně postižených, či žáků se smyslovým postižením.
  • Nedošlo k žádnému oslabení speciálního školství. Paradoxně systém PO podpořil i žáky speciálních škol.
  • Pedagogové řady škol, zejména těch, kde měli již z minulosti zkušenosti se vzděláváním žáků se SVP, dokázali naplnit očekávání společného vzdělávání v zájmu žáků.

Negativa implementace společného vzdělávání

  • Implementaci společného vzdělávání komplikovala náročná administrativa spojená s nárokovými PO.
  • Ze strany krajských úřadů došlo k nepochopení financování speciálních škol (popř. tříd) prostřednictvím PO, kdy systémová podpora speciálního školství byla nahrazena výrazně nákladnější podporou prostřednictvím PO, podporou určenou primárně na společné vzdělávání žáků se SVP v běžných školách po dobu existence zvýšených normativů.
  • Připravenost pedagogů běžných škol v oblasti speciálně pedagogických dovedností nebyla dostatečná, DVPP podporující implementaci společného vzdělávání se zaměřilo jen na dílčí problematiky.
  • Nebyla včas řešena skutečnost, že některá ŠPZ a některé školy mají stejného zřizovatele, což může významně ovlivňovat podmínky přiznávání PO (vlastním) žákům, čímž může docházet k výraznému „zdražování“ speciálního vzdělávání ve školách (a pravděpodobně i ve třídách) zřízených podle § 16, odst. 9.
  • V některých regionech se zvýšil tlak na málotřídní školy, aby na základě ustanovení § 19, odst. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb., zařazovaly i žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením nebo kombinovaným postižením, ačkoliv nemohly naplnit podmínky pro jejich vzdělávání.
  • Přetrvávaly významné rozdíly doporučovaných PO u stejných druhů znevýhodnění, kdy jen rozsah počtu PO se pohyboval od 19 na žáka až po 0,75 PO na žáka.

    Zdroj: MŠMT, Tiskové zprávy, 27. 3. 2018